Prodloužený super víkend se super velkým obytňákem

Ve dvou, třech nebo čtyřech vám stačí obytňák do 3500kg jakých najdete k půjčení mraky. Když ale jedete v pěti, výběr se zužuje. Navíc výrobci používají težší a těžší podvozky, takže najít nové obytné auto, se kterým se vlezete do 3,5t bude náročnější. Když jej chcete navíc v automatu, tak nové auto pro pět či šest na jízdu, už téměř neseženete. Pokud ano, tak máte úplně minimální doložnost.

A protože je nás už pět, zatoužil jsem půjčit si větší obytňáku, kde bychom mohli pohodlně nejen cestovat, ale také trávit společný čas. V teplých dnech jste téměř celý den venku, ale když je chladněji, zavřeme se dovnitř dříve, hrajeme deskovky, odpočíváme nebo si povídáme. A v autě, které je postaveno na podvozku nákladního auta, má 7,2t, je to pohádka.

Řidičák jsem udělal poměrně rychle – 8 jízd po 2 hod, testy a jízdy. Pokud chcete, máte za 2 měsíce hotovo. A ještě si oživíte vše kolem pravidel.

Na jaře jsme si rezervovali v půjjčovně Dethleffs XXLA 9000. Krásný velký auto.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Na večer úplně zavřete kabinu, uděláte si sezení do „U“, vezete si s sebou 200l vody a stejně velkou máte i odpadní nádrž. Můžete si úplně oddělit sprchu a wc od přední i zadní části obytného prostoru a vysprchovat se úplně na pohodu. Garáž je obrovská. Video řekne více než textový popis 🙂

„So far so good“ 😉

Vyrazili jsme směr Achensee. Věděl jsem, že můžu jet max 80 km/h (v Německu 100 km/h). Jak to ale protáhne cestu dlouhou 600km jsem si ale dopředu neuvědomil 😉 S karavanem do 3,5t totiž můžete svištět mnohem rychleji. Samozřejmě 130 km/h už často bývá na hranici bezpečné jízdy, ale i 110 km/h už je znát. Taky si moc nepopovídáte, protože posádka od vás sedí fakt daleko! Na druhou stranu, někdy je to výhoda 😉 No, a k rychlosti připočtěte spotřebu (cca 16 l na 100 km) a mýtné.

Delší čas stráveny na cestě jsme využili k tomu, že jsme vyzkoušeli stellplatz v Německu a udělali si tak přestávku přes noc. Vyrazili jsme ve čtvrtek po škole, takže na stellplatz jsme přijeli někdy před desátou večer. Na druhý den jsme se po cestě stavili na zámku, v muzeu letadel a kafe. „I cesta je cíl“ je naše oblíbené heslo.

Při parkování u zámku jsme zjistili, že když chcete zaparkovat, potřebujete buď dvě parkovací místa nebo vás pošlou na místo pro autobusy (včetně vyšší ceny) či kamiony.

Do kempu jsme dorazili v podvečer, udělali si procházku po okolí a šli udělat večeři. S menším obytňákem taky z kempu v pohodě vyjedete na výlet do sousedního města, kopec, apod. S tímto velkým se nám vyjíždět nechtělo. Už jen kvůli tomu, že jen tak někde nezaparkujete. O to více jsme si užili místní autobusovou a lodní dopravu.

Mimochodem, parkování v kempu je taky docela sranda. Přece jen, kdo nejezdí s takto velkým autem pravidelně, nemá ten správný grif v ruce, noze a oku. Samozřejmě vám pomáhá kamera, pípáky a partnerka nebo děti.

Večerní a ranní pohodičku nám obytňák vrátil svým velkorysým vnitřním prostorem. Každý měl pro sebe svůj kousek místa. Moc jsme si tento prodloužený víkend všichni užili. Rád si i jednu z dalších cest obytňákem okořením zase „Céčkovým“ autem.