Martin Hošek
Profesionální fotograf a nadšenec do cestování.
Přemýšleli jsme, co s vánočními svátky a volnem, co jsme měli v práci. Proto jsme vzali karavan od Amazing Campers a vyrazili na roadtrip po zimních italských městech. Rozhodli jsme se začít od západního pobřeží a poté pokračovat na východní k Ligurskému moři. Rádi Vás vezmeme s sebou a třeba se naším tripem inspirujete.
První den jsme věci vybalili v karavanu, doplnili lednici a s italským playlistem na Spotify vyrazili směr Bologna. Cestou jsme přespali na odpočívadle v Rakouských Alpách. Neměli jsme kam spěchat a tak bylo lepší si odpočinout než řídit unavení. Pokud máte tvrdý spánek a špunty do uší tak to zvládnete, jinak je lepší sjet raději z dálnice mimo otřesy kamionů a křik dětí na odpočívadle v euforii, že vidí dětské hřiště ☺
Guardia
Druhý den celkem odpočinutí a nadšeně vyhlížející italské espresso dojíždíme do Bologni. Jelikož vždy je nejlepší výhled na město z výšky vydáváme se na pahorek Guardia, na kterém je majestátně rozkládá Santuario della Madonna di San Luca, barokní bazilika.
Karavanem se až nahoru nedostanete, ale to nevadí, protože pěšky je to mnohem větší zážitek. Nás možná více než samotná bazilika zaujala cesta k ní – jedná se o arkádovitou cestou složenou z 666 pilířů. Toto ďáblovo číslo není zvoleno jen tak, cestou máte projít duchovní cestu od světského (ďábelského) života až k čisté bazilice.
Jinak karavan jsme krásně zaparkovali v okolí stadionu, hodně místa i pro větší auta a od vstupu kousíček. Ještě malý tip, co Vám ušetří nervy a čas u parkovacích automatů – zjistěte si jaké jsou v dané zemi státní svátky. My to nakonec hladce vyřešili přes aplikaci EasyParking a nemuseli prosit automat o lístek.
Odkaz : https://maps.app.goo.gl/Ae4JXr1ciLz9ttPNA
Jelikož jsme se rozhodli objevovat krásy Itálii v zimě, velmi brzy se nám stmívá, proto je lepší najít místo na nocleh a ráno se vydat do centra. My zvolili odhlehlejší parkoviště s naprosto famózním výhledem asi 20 minut od Bologni, po rušné noci na dálnici jsme ocenili klid. Sice cesta byla malinko užší, ale během následujících dnů jsme zjistili, že to je klasický rozměr cest italského venkova ☺
Odkaz: https://park4night.com/en/place/44867
Bologna
Třetí den, po snídani jsme připravili karavan k odjezdu a vydali se zpět do Bologni. K odložení našeho dočasného domečku na kolech, jsme využili toto parkoviště https://maps.app.goo.gl/UoxjgMN7H5UA8G7g6. Bylo zdarma, díky vánočním svátkům.
V centru jsme se potkali s kamarádem z Erasmu, proto den musel začít kávou a křupavým croissantem uprostřed hlavního náměstí. Hezky "na turisty i když jsme s sebou měli místního, tak jsme chtěli, aby i on si zahrál na turistu ve svém městě. Proto káva na Piazza Maggiore s výhledem na baziliku San Petronio při poslechu pouličních umělců. Určitě doporučujeme, jen počítejte s turistickou přirážkou.
Co určitě na tomto náměstí musíte vyzkoušet, v průchodu naproti bazilice se nachází „sloupovo-rohový hansfree telefon“. Prý když si stoupnete naproti sobě a začnete mluvit do zdi, druhý to uslyší v druhém rohu……. No upřímně nám to moc nefungovalo, ale určitě budete úspěšnější než my a objevíte jak telefon funguje. My raději zůstaneme u svých chytrých.
Další dominantou náměstí je Neptunova fontána. Nás zaujalo, proč se všichni na sochu dívají zezadu. Má to jednoduchý důvod. Na zemi se nachází černá kostka, na kterou když se postavíte, uvidíte sochu z úhlu, který promění Neptunovu ruku v něco, co připomíná pánskou chloubu.
Sochař, Giambologna, byl při tvorbě sochy pod přísným dohledem církve, která tehdy silně kontrolovala umělecké vyjádření. Jeho dílo muselo splňovat určitá pravidla cudnosti, což mu znemožnilo vytvořit sochu podle původních představ. Tento drobný vizuální trik však ukazuje, že i v takovém omezení našel prostor pro humor a provokaci, která baví turisty dodnes.
Uličkami jsme se dostali k jedné z nejikoničtějších památek města, Le Due Torri, už podle názvu ke dvoum věžím. Teda takto, aspoň donedávnat tomu tak bylo. Před pár měsíci se věž Garisenda rozhodla konkurovat šikmé věži v Pise. Znatelně se naklonila od její sestry Asinelli. Nakonec, proč jezdit do Pisy, když na náměstí Piazza di Porta Ravegnana máte také šikmou věž a k tomu ještě skvělé boloňské lasagne? ☺
Poté jsme dse dlouho dobu jen toulali uličkami a objevovali chutě a vůně Itálie.
Labyrintem uliček jsme se ocitli v části města, která v sobě skrývá malé tajemství. Finestrella, malé okénko ve zdi s krásným výhledem. Pokud bude dostatek vody, budete mít výhled ještě lepší, než jsme měli my. Nás čekal jen vyschlý kanál. Toto místo je také často vyhledávané milenci, říká se, že pokud se podíváte spolu skrz okno, zůstanete spolu navždy. V okolí se také nachází spousty restaurací, výběr bude jen na Vás která trattorie Vás okouzlí atmosférou. V každé najdete typické Ragú Bolognese.
Uťapaný a trochu přejedení se vracíme zpět k autu a razíme na přibližně hodinovou cestu směr San Marino. Cestu ještě vyčistíme a doplníme karavan, ať jsme připraveni na další noc a nic nám nechybí. Do třetího nejmenšího státu v Evropě a zároveň do nejstaršího státu na světě už dojíždíme za tmy, ale i tak si nás hned získává svým kouzlem. Jediné, co nás dost překvapilo, bylo, jak moc kopcovitý stát je. Opravdu někdy se mi tajil dech, při sjedech ulicích. Našli jsme malé parkoviště na nocování, pro 6,5m ideální. Vyrovnali jsme karavan a šli spát.
San Marino
Ráno nás budilo sluníčko, sice teplota nižší, ale nebe bez mráčků. V centru jsme byli za 20 minut, zaparkovali na parkovišti pro campery. Placené, s kamerami, nemusíte se o auto zde bát.
Odkaz: https://maps.app.goo.gl/m7kEBzt1virJXBFM8
Jak už bylo zmiňované San Marino je hodně kopcovité, proto mají skvěle vymyšlený systém výtahů, kterými se dostanete do centra pod pevností. V uličkách budete mít pocit, že ve městečku se zastavil čas. Určitě doporučujeme si do San Marina přivstat, celé dopoledne jsme ve městě byli sami a měli možnost užít si kouzlo o samotě bez davu. Při našem odjezdu už se na výtahy i na parkoviště čekali fronty ( okolo 13h).
Na oběd jsme si zajeli do přímořského městečka Fano, abychom se pokochali východním pobřežím a Jaderským mořem a za pár dní mohli porovnávat se západní stranou. Pokud navštívíte doporučujeme místní restauraci, vyhlášená a vždy je plná převážně místními, protože opravdu výborně vaří, hlavně mořské plody. Přes léto je to skvělé letovisko, nejen pro rodiny s dětmi, jsou na výběr kamenité i písečné pláže. Každý si zde najde to svoje.
Odkaz: https://maps.app.goo.gl/tVT7rEepPT8Wfik8A
Od pobřeží jsme to stočili k horám, do vnitrozemí a další naší zastávkou je Pergola. Malé městečko 40 minut od Fana v provincii Pesaro a Urbino. My jsme zde zavítali, abychom navštívili kamaráda a jeho rodinu. Avšak tato oblast je i skvělá pro ty, co milují hory, klid a víno. Není tolik turisticky vytížená a na odpočinek od velkoměsta ideální. Pokud milujete turistiku, zdejší kopce zcela určitě oceníte a večer můžete zakončit skleničkou místního červeného vína – Vernaccia di Pergola či panákem Visner di Pergola (likér z višní). Je skvělý ☺
Na večeři doporučujeme si zajet do podzámčí Castello Della Porta di Frontone. Kouzelná místní restaurace, kde není ani mobilní signál ani jídelní lístek. Každý den jsou na menu jiné speciality, které se mění nejen podle ročního období. Ale italská pasta je samozřejmě vždy. Dají Vám vybrat jaký druh těstovin chcete a můžete si to nakombinovat podle Vašich chutí s různými typy ragú/ omáček. Jen teda místní obsluha není úplně zdatná v angličtině, proto buď zvládnete si objednat takzvaně rukama, nohama nebo se necháte překvapit, co Vám přinesou. Ale věříme, že Vám bude vždy chutnat.
Odkaz: https://maps.app.goo.gl/BFY7Y35CqCGea74T8
Ač Pergola není úplně velká najdete zde i výlevku a vše potřebné na servis karavanu. Také myčku, kdyby auto bylo už hodně špinavé☺. Jinak v Itálii je výlevka na každé benzínové pumpě na dálnici a vždy co jsme viděli byly funkční. Nemusíte se tedy bát, zda bude možnost doplnit vodu či zbavit se té šedé.
Odkaz: https://maps.app.goo.gl/WuRggPNLxFSyU4GV7
Další zastávkou je Florencie. Ale jelikož už nezbývalo moc denního světla, rozhodli jsme se najít klidné místo s výhledem na město. Bylo 31.12 a chtěli jsme vidět půlnoční ohňostroje z dálky. Parkoviště bylo menší, ale i tak jsme se krásně vešli. Zaparkovaní jsme čekali příchod nového roku.
Odkaz: https://park4night.com/en/place/60963
Florencie
Ráno na Nový rok jsme se pobalili a dojeli do centra Florencie. S parkováním byl malinko problém z důvodu výšky, všude v okolí centra jsou podzemní parkoviště s maximální výškou okolo 2 metrů. Proto doporučujeme buď zaparkovat na okraji a dojet busem, či jako my najít podélné parkování na ulici s dochozí vzdáleností do historického centra. My opět z důvodu svátku parkovali zdarma, normálně je zde 1,5€/h.
Odkaz: https://maps.app.goo.gl/sQAdX9dRVK1nX3nr7
Od Florencie jsme mnohé očekávali, přece jenom jedná se o kolébku renesance a opravdu nezklamala. Jedním slovem… wow. Na každém rohu kus historie a opravdu je se na co dívat.
Na první památku, na kterou jsme narazili, byla bazilika Santa Croce. Samozřejmě každý obdivuje její vzhled, ale kromě její impozantní architektury se uvnitř skrývá také hluboký historický význam. V jejích útrobách spočívají někteří z největších géniů dějin – jako Galileo Galilei, Michelangelo Buonarroti či Gioachino Rossini, jehož opery jsou stále uváděny na celém světě.
S gelatem v ruce jsme se dostali k druhé fontáně s Neptunem na našem roadtripu. Za mě tato byla hezčí, propracovaná do nejmenších detailů, i když žádný optický klam nenabízela. Ale nebyla to jediná socha na obdiv na náměstí Piazza della Signoria. Vchod do Palazzo Vecchio hlídá sám David – teda spíš jeho věrná replika.
Originál, Michelangelovo mistrovské dílo, je bezpečně ukrytý v galerii Accademia (a pokud ho chcete vidět, doporučujeme online vstupenky na konkrétní čas). Ale upřímně – kdybyste nevěděli, že se jedná o repliku, rozdíl byste opravdu nepoznali. Selfíčko s Davidem je povinnost, a s lehkým ruměncem nad jeho odvahou být "v rouše Evině" pokračujeme v objevování Florencie.
Nekoukali jsme do mapy a šli spíš jako ovečky za davem. A tentokrát to vyšlo – dav nás dovedl přímo na most zlatníků, Ponte Vecchio. Najít si tam malý kousek místa pro fotku s řekou Arno je skoro olympijská disciplína.
Ponte Vecchio je dnes hlavně o krámcích. Už od 16. století zde zlatníci prodávají své šperky, a i když je historie mostu zajímavá, dnes dominují obchody a živá atmosféra. Jen malý tip – v takto turistických místech si dávejte pozor na batohy a kabelky, Itálie je bohužel vyhlášena i pro kapsáře.
A pomalu se dostáváme k největší dominantě Florencie – katedrále Santa Maria del Fiore. Tento ikonický komplex zahrnuje nejen samotnou katedrálu, ale také baptisterium Jana Křtitele a zvonici Campanile. Dohromady tvoří úchvatnou podívanou, kterou nelze přehlédnout.
Katedrála je jedinečná svou fasádou ze tří druhů mramoru – bílého, zeleného a růžového. Právě tato barevná kombinace spolu s precizními detaily a sochami z ní dělají skutečný architektonický poklad.
A pokud nemáte strach z výšek, určitě stojí za to vystoupat na kopuli Brunelleschiho – pokud toužíte po výhledu na město a okolní krajinu. Na nás padla únava, proto jsme zvolili raději kávu a místní dezert typický hlavně pro období karnevalu, Schiacciata alla Fiorentina - sladký koláč, posypaný cukrem.
Na sacharidovo-kofeinové vlně pokračujeme dál, abychom měli co nejvíce vzpomínek. Už jsme ani nešli podle mapy, prostě jsme se nechali unášet atmosférou florentských uliček. A tak jsme objevili Chiesa di Santa Maria Novella – kostel, který nás okouzlil svou majestátní fasádou a kouzelným nebem co měl v tu chvíli nad sebou.
Při prozkoumávání okolí jsme zjistili, že tady sídlí i jedna z nejstarších lékáren na světě – Officina Profumo - Farmaceutica di Santa Maria Novella. Původně ji založili dominikánští mniši už ve 13. století, a i dnes nabízí tradičně vyráběné parfémy, mýdla a kosmetiku. Bohužel, když jsme dorazili, byla zavřená kvůli svátku, takže nezbývalo než si vůni jen představit.
Pomalu se stmívá proto nezbývá než se s kouzelnou Florencií rozloučit a vydat se směrem k moři. Tentokrát už k Ligurskému. Našli jsme si krásně rovný plácek, nebylo potřeba ani vyrovnávat, u města Lerici. Jen teda si kdyžtak dejte pozor, pod jaký strom zaparkujete. Padající žaludy v noci mě moc netěšili 😊
Cinque Terre
Dopoledne nám počasí příliš nepřálo, a tak jsme vyrazili až po obědě. Cíl byl jasný – jedno z pětice kouzelných městeček Cinque Terre, Monterosso al Mare.
Heslo dne znělo: „Kdo se bojí, nesmí to Cinque Terre!“ Silnice jsou tady opravdu úzké, klikaté a šplhají se do kopců. Řidičské dovednosti a nervy si zde definitivně prověříte. Když vidíte, jak Italové sekají zatáčky a vůbec si nehlídají, že se proti nim blíží trochu větší auto, na chvíli vám možná zatrne, mě určitě. Nakonec jsme to ukázkově zvládli, ale popravdě u mě čokoládka na zklidnění taky bodla.
Původně jsme plánovali zaparkovat v horách, ale pak jsme si uvědomili, že by nás to stálo celý večer bez programu a nikam bychom nemohli jít, a tak jsme se rozhodli zaparkovat na velkém parkovišti přímo ve městě. Za celý den parkování jsme zaplatili 20 eur.
Po setmění jsme byli opravdu rádi, že jsme nezůstali spát mimo civilizaci. Vesnička si nás okamžitě získala svou atmosférou, kterou ještě umocňovalo burácející moře. Na závěr jsme ochutnali místní bílé víno, pocházející přímo z této oblasti zapsané na UNESCO, a poté se uložili ke spánku.
Šumění moře a sluníčko bylo opravdu krásné probuzení. Po snídani jsme se rozhodli projít stejnou trasu jako včera, tentokrát za denního světla. Shodli jsme se, že vesnička je nádherná, ale více nás okouzlila právě večer, když se rozsvítila a získala úplně jiný, kouzelný nádech. I když sluníčko také umí vykouzlit své.
Ještě něco málo o Cinque Terre, jedná se o národní park, známý svou malebnou krajinou a pěti historickými vesnicemi: Monterosso al Mare, Vernazza, Corniglia, Manarola a Riomaggiore. Vesnice jsou proslulé svými barevnými domy, úzkými uličkami, strmými svahy nad mořem a panoramatickými výhledy. Tři z nich jsme navštívili – konktrétně Monterosso al Mare, Vernazza a Manarola.
Než se pustíme do dalších dvou vesniček, musíme přiznat, že zde jsme udělali malou chybu. Auto jsme měli nechat na parkovišti, kde jsme spali a místo řízení se vydat vlakem. Vlakové spojení je skvělé a cenově dostupné (pár euro – například z La Spezie do Manaroly 2,90euro). Pokud se tedy chystáte do této oblasti, doporučujeme nechat karavan buď v Monterosso, nebo v La Spezii. Nakonec jsme ale této „chyby“ nelitovali, protože jinak by nevznikly tyto skvělé fotky.
Nejvíce známou vesnicí je Vernazza, kterou možná už znáte z nějakého obrázku nebo fotografie
Do Manaroly jsme už i my využili vlak. Cesta z La Spezie trvala jen 7 minut, a navíc jsme to krásně načasovali tak, abychom stihli západ slunce. Cinque Terre má neskutečnou atmosféru, pokud tedy plánujete výlet do Itálie, toto místo nesmíte vynechat.
Pro spaní jsme našli tiché parkoviště blízko La Spezie. Cesta k němu byla opět úzká, ale víc by nás překvapila, kdyby byla široká.
Lago di Garda
Před námi je poslední den v Itálii, který jsme se rozhodli věnovat okolí Lago di Garda. Navštívili jsme skalní kostel Santuario della Madonna della Corona a prošli si město Garda. Povinností také bylo nakoupit italské speciality domů. Za městem jsme poté našli placené parkoviště na nocleh (25€/noc). V okolí se nám nic „na divoko“ nelíbilo, proto jsme raději využili tuto možnost. Poklidili jsme v karavanu a šli načerpat síly na cestu domů do Prahy.
Pokud jste to dočetli až sem, děkuji a získáváte zlatého bludišťáka. Doufám, že Vás naše nabitá cesta bavila a třeba i inspirovala na cestování po Itálii v zimě.
Odkaz na celou trasu: https://mapy.cz/s/hecalazeda